hezky od začátku
Už od malička jsme měli na zahradě psi, většinou to byli ovčáci, protože děda si je zamiloval na vojně a taky si jednu holčičku přivezl domů. Od té doby bylo jasné, že u nás musí být pes. S vyjímkou malých přestávek, to tak bylo. K první feně ovčáka (co si pamatuju), Hesině, jsme s mamkou a tátou přivezli domů Kavkazáka. Byl to užasný dobrák, jen Hesině dával pěkně zabrat.
Stal se druhým miláčkem naší rodiny. Cid byl velký pes s obrovským srcem, který dokázal přijít a potěšit nás, když nám nebylo nejlépe... Začal respektovat i mého přítele, ale dával mu najevo, že on je tady na návštěvě, tak ať si moc nevyskakuje! V létě 2009, jsme s Jirkou mluvili a tom, co bude dál, že je Cíďa už starý a jestli přežije zimu, tak to bude asi jeho poslední. Bohužel se nedočkal ani první vločky, opustil nás 29.9.2009. Začali jsme uvažovat o tom, jaký by měl být náš nový pes, bez psa jsem odmítala ,,fungovat". Věděli jsme, že to musí být velký pes, který budí respekt a má svou osobnost. Přítel přišel s Fundlákem. Koukla jsem na fotky a bylo rozhodnuto. Dalším bude Novofundlandský pes
