Co je nového?
Tak našemu miláčkovi budou za chvíli 2 roky. Za tu chvíli, co s námi žije, stihnul zdemolovat 3 košťata, 9 rohožek, přečetl si nějakou poštu (bohužel složenkám se vyhýbá), několik lidí docela tvrdě porazil, budí rozruch všude kam přijde a ještě k tomu všemu je v pubertě. Asi nemusím moc vysvětlovat, co to je za noční můru. Představte si, že vám začne odmlouvat 15-ti leté dítě. No mami? Ty jsi se zbláznila, jako v tomhle mám vylízt na ulici? No to si nevemu ani do hnoje... Tak se psem je to ještě mnohem horší, umí jen tahat za rukávy a nohavice. Pokud nejste dostatečně chápaví, nemáte šanci odejít bez nové díry na oblečení ze zahrady.
Začínám lehce šedivět, z práce člověk přijde strhaný a neví co ho čeká. Lordik má totiž perfektní smysl, pro to, aby člověka při hraní strčil tak, že spadne do jedinné louže v širokém-dalekém okolí. Má z toho velkou radost a nechápe, že bych taky chtěla jednou vlézt do baráku suchá. Nebo pravidelně nosí k brance ukazovat svoje úlovky. Jako je třeba vytržený keřík z předzahrádky, kterou se babička snaží zvelebit jen o trochu déle, než je doma Lord a zatím dost bezúspěšně. No, nevadí, už se s tím pomalu začíná smiřovat a uznává, že Lord je vytrvalejší.
Za tu dobu, co je doma, si už naštěstí většina pravidelných návštěv zvykla na to, že nesmí přijít jinak než v monterkách, protože pejsek slintá. Všichni víme, že fundláci slintají, ale Lordik? Je určitě nějaký průměr, kolik by toho pes měl průměrně naslintat a každý fundlák, který nesplňuje průměr, je příčinou toho, že ten náš se to snaží dohnat.... :-) Prostě je težce nad průměrem.
Většině lidí stačí jeden příruční slinták, ale my taháme 2 a v batohu ještě ručník a brindák, kydybychom někde na procházce, chtěli zastavit, třeba na kafe nebo se nedejbože zdrželi u někoho na návštěvě.
Každopádně dvouletý pes, je velmi milý, když ho máte vychovaného. To u nás není zase tak 100%-ní. Máme prostě doma miláčka, kterého všichni zbožňují a umí toho, tak akorát, aby neporazil nebo nezabil babičku s dědou a nenusela jsme se bát s ním někam jít. Vcelku je to u nás velký úspěch. Nikdy jsem totiž psa necvičila a nikdy jsem s ním nebyla ,,nucena" absolvovat tolik společenských akcí. Takže jsme vcelku příjemně překvapení, jak to všichni zvládáme a jak se mi povedlo ho naučit spoustu věcí bez použití násilí. Za celou dobu výchovy, jsem ho nemusela praštit. On totiž dokáže odhadnout situaci a když ví, že něco přepískl, tak se přijde omluvit a pak se moooc snaží, to napravit.
