Lord od Trojské skály

V pátek 3.1. jsme se pobalili a vyrazili směr Brno. Jen se zastávkou u Heleny, Lordikové kadeřnice, která nám z něj zase udělala fešáka. Po skoro 3 hodinách mlčení jsme vyrazili do Brna. Cesta byla naštěstí v pohodě a veškeré karamboly se nám vyhýbaly.

Zastavili jsme na oběd v jednom motorestu a Lordik šel samozřejmě s námi. Naštěstí už je v tomto ohledu vychovaný a když přinesli jídlo na stůl, tak to jen skontroloval a lehl si vedle nás. Samozřejmě kontroloval, jestli náhodou něco neupadlo na zem, ale ví, že když jíme my, tak on má smůlu a od stolu nic nedostane.

Ubytovali jsme se kousek od Brna, na Bobravě, jako loni. Naše dítě bylo i v noci hodné, což potěšilo hlavně mě, protože mě kontroloval jen jednou za hodinu a ne každyých 20 minut. Jirka ráno hlásil, že mu dvakrát v noci zvlhla hlava... To Lordíno kontroloval teplotu, ale jinak byl v pohodě. Po snídani jsme vyrazili na výstaviště.

V hale F jsme potkali Marianne od Katky a tak jsme se utábořili u nich. V naší třídě jsme byli společně s Black Sherman (Hodná Jitka) a Just One Look King (Kročkovi). Takže nám bylo jasné, že polský rozhodčí Mrowiec, nás nenechá na lepším místě. Ovšem hodnocení VD3 nás docela překvapilo. Vím, že nejsme s Lordem profíci a máme ještě co napravavovat a dohánět, ale VD si Lordik nezasloužil.

Lehce znechucení jsme odjeli zpět do motelu. V neděli ráno jsme se už zase definitivně balili na cestu na výstaviště a domů. Tentokrát jsme byli v hale P a opět s Anne. Potkali jsme i Fabiho, Agátu, Merlina a jiné. Tento den posutovala slovenská rozhodčí Ridarčíková. Na řadu jsme se dostali zase až po obědě. Takže se to podepsalo na Lordovi trochou nervozity a otrávenosti, nic ho nebavilo a vypadalo to, že ani nepostojí. No nějak se mi povedlo mu to vysvětlit, takže hodil pózu a koukal, kdy už bude běhat, protože ví, že pak je konec a můžeme jít domů. Dokonce i běh jsme zvládli docela obstojně, sice se mnou trochu cloumal, ale vedl si mnohem lépe, než dřív. Už jen to že běžel po zemi a nehnal se dva metry přede mnou... Tak jsem se na něj nemohla ani zlobit. Ocenění V3 mi přišlo mnohem spravedlivější než včera. Tak jsme poděkovali rozhodčí a všem zúčastněným a vyrazili směr Čelákovice.

Po vypuštění Lorda z aut, ho nezajímalo nic jiného, než vrátka od zahrady a obhlédnutí jeho ,,majetku". Dostal vodu, večeři a dobrovolně zalezl do boudy, dal nám dost jesně najevo, co si myslí ...